lovečtí psi

Výcvik ohaře je velmi náročný a probíhá ve dvou rovinách:

První je nácvik na soutěže typu field trial, což je hledání v poli. Při této disciplíně musí ohař prokázat bezvadné manýry v poli, což je vrozené chování. Hodnotí se styl, rychlost a způsob pohybu během hledání, postoupení a vystavení zvěře. Další posuzovaná vlastnost je přiznávání, tj., že jeden pes vystaví zvěř a druhý, který zvěř necítí, vystaví také – přiznává svému kolegovi. Proto na polní práce nastupují psi v páru. Tady se velmi důsledně prověří vrozené vlohy a na tento způsob práce se většinou vybírá již štěňátko.

Druhou rovinou je nácvik, vedoucí k všestrannosti, což je naše středoevropská doména.

Podmínky k dosažení chovnosti má každý klub stanoveny jinak podle dispozice a charakteristiky plemene. Ohaře dělíme na Anglické a Kontinentální, ty pak na krátkosrsté, hrubosrsté a dlouhosrsté.

Angličtí ohaři se dělí na krátkosrsté – pointr a Setry – Anglické neboli Laverak, Gordonův a Irské – červený a červenobílý. Pro ně je primární práce před výstřelem a klade se důraz na chování v poli – vystavování.

Evropských ohařů je více plemen, typičtí pro nás jsou Německý krátkosrstý ohař, Výmarský ohař, Maďarský ohař, Český fousek, Velký a Malý Munsterlandský. Jejich práce je si podobná s tím rozdílem, že krátkosrstá plemena jsou vhodnější na pole a do polních honiteb, chlupáči se doporučují spíše do lesních honiteb.

Mezi plemeny jsou určité rozdíly, dané chovem. Nejtvrdší a nejsvéhlavější jsou výmaráci, ale i mezi nimi jsou rozdíly. Velmi dobře se cvičí maďarští ohaři, němečtí představují střed, i když ne vždy ideální. Setři a pointři se neradi učí aportovat, ale vynikají v hledání v poli. Setřice Melody je pejsek, kterého jsem cvičil, irský setr, má nádherné hledání s vystavením, ale problémy s aportem. Dnes však po absolvovaném výcviku v naší škole již aportuje velmi dobře, aniž utrpěla její vytříbená práce v poli. Naproti tomu výmaři velmi rádi nosí vše, co můžou a díky jejich přirozené ostrosti nemají problém s liškou. Maďarští zase milují pole a práci ve vodě a výcvik jim jde velmi rychle kupředu. Maďarská holčina Celine mi během přípravy dělala velkou radost, rychle postupovala a její vítězství na podzimkách bylo zasloužené.

Každé plemeno potřebuje osobitý přístup. Máme několik druhů zkoušek: jarní, neboli zkoušky vloh, podzimní, lesní vodní a všestranné. Ty pak dělíme na ńnrodní a mezinárodní soutěže se zadáváním pracovního titulu. Vrchol pro ohaře je memoriál R. Knolla a K. Podhajského, což jsou jedny z nejpřísněji posuzovaných akcí v Evropě. Nácvik probíhá postupně, úspěch na podzimních a jarních zkouškách neznamená automaticky úspěch na lesních či všestranných zkouškách. Kamenem úrazu bývá většinou liška, kde se projeví nácvik aportu. Pes, který má nedocvičený aport, je na lišce nespolehlivý, nebo nepoužitelný. Na lesních je liška třikrát – jako ohrádka, pohozená a vlečka. Nechuť brát ji do mordy spočívá ve faktu, že liška je psovitá šelma a velmi zapáchá. Je to prubířský kámen nácviku.

Za své kariéry jsem cvičil pouze jednoho psa, který neměl problémy s liškou, byl to Italský ohař Izaak z Bukového mlýna, alias Lojza. Tento pes se cvičil velmi dobře, takže nebylo překvapení, že žádná nová věc pro něj nebyla překážkou. Není to však náhoda, Italové se obecně cvičí velmi dobře.

Co má pejsek vrozeno, to mu nenahradí žádný výcvik, pouze rozvíjíme jeho rodové dispozice. Krásný příklad je výmar Hery, který po nově zvoleném přístupu v naší Lovecké škole začal velmi spolehlivě aportovat a to za dva dny ve věku 9 měsíců. Je to nádherný případ dobře rozvinuté vlohy, tento pes je velmi nadaný.