lovečtí psi

                                    výcvik štěněte
Chcete mít doma hodného, poslušného pejska, který je způsobný k dospělým, dětem i ostatním psům?
Máte doma štěně (libovolného plemene)?  Pak je to ten správný čas začít s jeho výchovou !

V poslední době se velmi rozvinula diskuze o "bojových", "nebezpečných" plemenech. Také se připravuje zákon na ochranu před určitými plemeny a má být také vymezena kohoutková výška psa, od které je jej třeba považovat za výše uvedeného jedince.
Nevím kolik se u nás chová psů, ale někde jsem četl, že se jedná o počet kolem jednoho milionů pejsků. To vyjadřuje přibližně počet rodin, které jsou se psy v denním kontaktu.
Je pravda, že občas pes poraní člověka. Pak se na to ovšem vrhnou krvelačně novináři a případ se důkladně propere v head line všech sdělovacích prostředků s podtextem - psi budou na veřejnosti na metrovém vodítku a s náhubkem.
V naší výcvikové psí škole se zabýváme výcvikem loveckých plemen psů, ale máme i zkušenosti s ostatními, tedy tzv "bojovými" plemeny.  Chodí k nám často majitelé se staršími psy i tříletými, kteří již neúspěšně absolvovali výcvik i v několika psích školách, ale bez úspěchu. Nezřídka tento pes je agresívní i na svého majitele, je neovladatelný a neposlušný. Tento problém umíme v naší Lovecké škole odstranit během tří nácviků, kde je však nezbytná spolupráce s majitelem, který musí změnit své chování a svůj přístup ke svému svěřenci. S oblibou každému říkáme, že problém je na té straně vodítka, které drží v rukou majitel psa.

Na silnicích denně v důsledku dopravních nehod zemře spousta lidí a ještě více je při tom zraněno. Nikdo však auta (zejména silná, rychlá a těžká) nezakáže. To by automobilová lobby nedovolila. Proč tedy zakazovat psy, kteří způsobují ve srovnání s automobily nevýznamný počet zranění a smrt pouze zcela vyjímečně?

Úvodem tohoto článku chci napsat stokrát vyřčenou, bohužel naprosto nevnímanou skutečnost: Neexistují nezvladatelní psi nebo nezvladatelná plemena. Pokud si zodpovědný majitel pořídí psa, na kterého jeho zkušenosti s výcvikem stačí a kterého bez problémů zvládne, měly by se problémy se soužitím lidí a psů omezit na minimum. Jako příklad uvedu, že každý zvládne jízdu na kole bez řidičáku, a každý si uvědomuje, že nemůže bez zkušeností pilotovat letadlo.

Tento článek vznikl zejména proto, že s výchovou psa je třeba začít nejlépe ihned po jeho převzetí od chovatele. Dnes většina majitelů dostává štěně ve věku 8 - 9 týdnů a zejména jim je určen tento článek.

Nyní k nadpisu našeho článku - výcvik štěněte a další podstatné s tím související věci.

Štěně si od chovatele pořizujeme převážně ve věku 8 - 9 týdnů. V období od 8. do 12. týdne probíhá fáze socializace štěněte, ve věku od 13. do 16. týdne pak probíhá určování pořadí štěněte ve smečce. Pokud nemáte jiného psa, tak si pes ve vaší lidské smečce v tomto věku snaží vydobýt postavení co nejvyšší. 
Psovi náleží v lidské smečce úplně nejnižší postavení. To však neznamená, že budete svého psího svěřence ponižovat, tyranizovat, bít jej, vylévat si na něm špatnou náladu. 
Vy mu musíte určit srozumitelná a jasná pravidla soužití, na kterých se všichni členové rodiny musejí dohodnout, musíte jasně vědět, co pes může a co nesmí a tato pravidla VŽDY A ZA KAŽDÝCH OKOLNOSTÍ dodržovat a jejich plnění na pejskovi vynutit. Jen tímto způsobem dosáhnete, že z pejska vyroste sebejistý, harmonický jedinec, který nebude na obtíž svému okolí, to znamená dospělým, dětem, ostatním psům.

V každém případě je třeba si uvědomit, že to, co Vám v chování vašeho osmitýdenního štěňátka připadá jako něžná rozpustilost, vám u velkého psa bude určitě vadit. Když vás kouše do ruky osmitýdenní štěně retrívra o váze osm kilo, když mu dovolíte všude vyskakovat, všechno okusovat, budete se rozplývat nad každou nezbedností, kterou provede, těžko můžete pak očekávat, když bude z něj dospělý a zdatný jedinec, že sám od sebe "zmoudří" a přestane skákat na všechny kolemjdoucí, nebude vám již rozkusovat boty a to nádherné proutěné houpací křeslo nerozkouše úplně celé.

Proto si již na začátku dobře rozmyslete, co nechcete, aby v budoucnu dělal váš dospělý jedinec. Tomu nejlépe zamezíte, když mu to nebudete tolerovat už ve štěněcím věku.

Proto je třeba si na začátku položit tři otázky:
   -  co pejsek může
   -  co pejsek nesmí
   -  co chceme pejska naučit
tomu pak podřídíme naše výchovné působení na štěňátko hned od okamžiku, kdy jej přivedeme domů.

Potud je celé vyprávění jasné, srozumitelné a většina čtenářů toto ví i bez čtení tohoto úvodu.

To nejpodstatnější je, JAK VYCHOVÁVAT NAŠE ŠTĚNĚ, aby z něj vyrostl sebejistý, vyrovnaný, poslušný a sebevědomý jedinec, kterého budou mít všichni ve vašem okolí rádi. Nic víc nepotěší majitele pejska než to, že se o vašem pejskovi ve vašem okolí říká: Ten pejsek je vychovaný, poslušný, hodný, takového bychom také chtěli.

Na první dvě otázky - co může a co nesmí - není tak těžká odpověď. Chce to udělat rodinnou válečnou poradu a tam naprosto jasně dohodnout pravidla, kterými se budou všichni řídit, řídit důsledně.

V první řadě musíte svého pejska milovat, neboť on miluje vás celým srdcem a je na vás, abyste mu tento cit odpovídajícím způsobem vrátili. Ale znovu zdůrazňuji to nejdůležitější. Milovat pejska neznamená mu vše dovolit, rozmazlovat jej, umožnit mu, aby se nemusel řídit žádnými pravidly. Milovat pejska znamená být na něj hodný, laskavý, bez příčiny si na něm nevylévat svou případnou špatnou náladu, ale důsledně vyžadovat dodržování stanovených pravidel.

Majitel psa a členové jeho rodiny se stali vůdci psa. Jednou ze zásad je, že vůdce NIKDY NESMÍ vydat povel opakovaně. Vůdce si musí, než psovi dá povel, rozmyslet, co udělá v případě, že pes povel nesplní. Pokud toto nemáte promyšleno, POVEL NEDÁVEJTE.  Takže první zásada je zásada JEDNOHO POVELU. (Samozřejmě zde máme na mysli jen ty povely, kterým pejsek již rozumí a které bezpečně zvládá).

Mějte přitom na paměti, že pejsek je informaci (povel) v závislosti na věku, stupni vycvičenosti a na eventuálních rušivých vlivech okolí schopen někdy zpracovat až za dvě vteřiny. Dejte mu proto tento čas, než budete reagovat na to, zda povel splnil, či nikoliv. Povel neopakujte, jeho splnění vynuťte. 

Další zásada je správné načasování jak pochvaly, tak nátlaku. Předčasná pochvala či povel, vydaná v době, kdy cvik není dokončen (pes si myslí, že je chválen za sedání, nikoliv za to, že cvik dokončil a už sedí), nebo pozdě vyslovená pochvala či nátlak (pes už si nepamatuje, za co to bylo)  -  obojí je špatně.

Další zásada je cvičit nejdříve ve známém prostředí bez rušivých vlivů (místnost, chodba bytu), pak na zahradě a nakonec venku.

Dále je třeba velmi důsledně rozlišit cviky, které pes již ovládá, ale snaží se tvářit, že neslyší (ono se mu teď nechce, nebo ještě musí dočichat tu značku na zemi .....) a cviky, které se pes teprve učí. U nově vyučovaných cviků nátlaku zásadně nepoužíváme.

Dále si uvědomte, že pejsek má při správném vedení a při harmonicky vypěstovaném vztahu vůdce - pes vždy touhu vám vyhovět a zavděčit se vám. Toto mějte vždy na paměti a při výcviku toho využívejte. Je na vás, abyste při výcviku získali pejskovu pozornost a dbali na to, aby se na provedení cviku soustředil. S nesoustředěným a roztěkaným pejskem necvičte - uděláte víc škody, než užitku.

Další důležitá zásada je zásada přiměřenosti ve výcviku. Přiměřenosti v tom smyslu, že po pejskovi budete vyžadovat jen tak obtížné cviky, klteré je schopen s ohledem na svůj věk a na své již osvojené dovednosti zvládnout. To ale neznamená, že jej nenápadnou formou nebudeme seznamovat s obtížnějšími úlohami - jako je třeba práce na stopě, hra na hledání hračky... On třeba ještě úplně nechápe, co po něm chceme, ale později se mu informace propojí a najednou vše pochopí.

Formy odměny: 
PRIORITNÍ A ZÁKLADNÍ ZPŮSOB VÝCVIKU A VÝCHOVY ŠTĚNĚTE JE NA ZÁKLADĚ POZITIVNÍ MOTIVACE  !!!!!!
Jednou ze základních odměn je využití potravního pudu a odměňovat pamlsky. Toto používejte zejména u štěňat. Přitom za jeden cvik nedejte štěněti celou večeři, ale spíše pamlsky drobné velikosti (polovina nehtu u malíčku). Pes bude chtít dále pracovat, aby si "vydělal" další výplatu za práci. 
Pamlsky postupně podle toho, jak pes cvik zvládá, později už nedávejte pokaždé, ale jen občas a nakonec je pro daný cvik po jeho zvládnutí vynechte úplně. 
Další odměna je pochvala, která by měla být vyslovena radostně, ve vyšší tónině. Také s touto odměnou postupně šetřete, stejně jako s pamlsky.
Za nejdůležitější odměnu lze však považovat pohlazení, polaskání, poplácání po hrudi. Tato odměna se dá používat stále a pokud si pes zvykne pracovat za pohlazení, máte vyhráno. 
Protože psi spolu ve smečce komunikují mimoverbálbě, je důležitá při odměně také řeč vašeho těla, kterou můžete na mnoho způsobů vyjádřit radost nad výkonem vašeho psa.
Při osvojování nového cviku můžete pro povzbuzení, že pracuje správně, použít některou z odměn (zejména hlasem, řečí těla) i v průběhu provádění cviku. Až pes cvik zvládá, zásadně odměňujte až dvě - tři vteřiny po úplném dokončení cviku.

Formy nátlaku.
PŘI SPRÁVNĚ VEDENÉM VÝCVIKU A HARMONICKÉM VZTAHU VŮDCE - PES NENÍ PŘI VÝCVIKU POTŘEBA NÁTLAK  POUŽÍVAT,  NEBO  JEN  ZCELA VYJÍMEČNĚ  !!!!!!!!!!!!!!!
Pro úplnost uvedeme některé formy nátlaku v pořadí od mírných (slovo, gesto) až po silnější formy.
Jako forma nátlaku slouží zejména hlasitý nesouhlas s činností psa jako "NE", "FUJ". Můžete použít i nějaké nadávky - ženy budou používat jemnější slova, než muži. Výhodou použití nadávky je to, že ona sama v sobě již nese emoční zabarvení, kterénu pes výborně rozumí. Je to pro něj "poslední varování" před fyzickým nátlakem. Při kárání hlasem používáme hluboké, vrčivé tóny, na obsahu slov ani tak nezáleží. 
Jako fyzický nátlak můžete použít třeba u štěněte uchopení za kůži na hřbetě s následným (V KLIDU BEZ EMOCÍ) odnesením pejska z místa přestupku na jiné místo, kde mu nabídneme hračku. Také je můžeme vytahat za uši, stisknout za kůži na slabině, stisknout mordičku, přidržet štěně v podřízené poloze (a přitom mu krátce vynadat hlubokým vrčivým hlasem)  .... 
V každém případě je naprostou nezbytností používat fyzický nátlak VELMI OBEZŘETNĚ a jen do té míry, aby jej pejsek dokázal snášet bez jakýchkoliv známek bázlivého chování - uhýbání, lehání, kňučení a to ani před samotným výkonem nátlaku, ani při něm, ani po něm.
DŮRAZNÉ DOPORUČENÍ: Pokud nemáte s výcvikem zkušenosti, naučte se používat fyzický nátlak pouze pod dohledem zkušeného cvičitele. 
POZOR !!!!  PSA NESMÍME NIKDY ZBÍT.  Fyzický nátlak musí být pouze krátkodobý, přiměřený a konaný v klidu, s rozmyslem a bez afektu. Musí vyjadřovat váš nesouhlas s chováním psa a musí být následně překryt pozitivním působením - třeba tak, že pes dostane následně jednodušší úkol, který umí, který splní a je za něj pochválem. 
Třepání za kůži za zátylkem, se zásadně nedoporučuje.
Pro rychlé odrazení psa od nežádoucí činnosti, která jej ohrožuje a pes nereaguje na povel FUJ  (třeba pokud je pes od vás daleko a něco žere) je jako nouzový prostředek možné hodit vedle něj plechovku od coca-coly, naplněnou kamínky - pes se lekne a činnost přeruší.
Zde platí mnohem více to, co bylo řečeno o mimoverbální komunikaci při odměně - řeči těla. Zde platí dvojnásob, že váš nesouhlas s činností pejska musíte dát velmi výrazně najevo také řečí vašeho těla, kterou můžete na mnoho způsobů vyjádřit nesouhlas s jednáním vašeho psa (výhružný postoj, gesto, mimika obličeje, ...).

K samotnému výcviku štěněte:

Platí beze zbytku, co bylo napsáno výše. Zopakuji nejpodstatnější:
 -  jeden povel a pak zakročit (u cviků, které má štěně osvojeno a jen na nás zkouší, zda by třeba teď nemuselo). To platí
    zejména pro důležité příkazy (žere něco nepovoleného, okusuje naše věci, nereaguje na přivolání, nechová se způsobně ke 
    svému okolí, ...)
 -  výcvik formou hry jako hlavní a nejvhodnější prostředek výuky
 -  zásada přiměřenosti (délka trvání cvičení, obtížnost cviků, ...)
 -  cvičit, jen když je štěně "na příjmu" - tedy zaručit, že je pozorné a soustředěné, jinak raději necvičit
 -  výcvik zejména nového cviku provádějte se psem upoutaným na vodítko, můžete jej ihned a pohodlně korigovat

K jednotlivým cvikům  -  veškeré budoucí dovednosti našeho pejska postavíme na čtyřech pilířích:

1.   Zákazy "FUJ", "NE".
Každý, kdo se učí lyžovat, nebo řídit auto, se musí napřed naučit zabrzdit, zbytek dovedností se získává až následně.
Stejně tak musíme při výcviku dokázat, aby pejsek uměl "zabrzdit" - to je přerušit nežádoucí činnost. Často mu tím zachráníme život.
Pokud štěně neposlechne, nebijeme jej, ani jej nepleskneme, podle mých zkušeností stačí štěně vzít za kůži na hřbetě a prostě a jednoduše odnést z místa přestupku jinam (v klidu a bez emocí, nehážeme s ním a pod.) a tam mu poskytnout jinou činnost. Podle závažnosti přestupku mu můžeme také hlubokým vrčivým hlasem (stačí krátce - ne abyste jej hubovali čtvrt hodiny!) pachateli sdělit svůj názor na jeho činnost.
Po čase bude stačit ostré FUJ, nebo NE. 
FUJ je absolutní zákaz, NE má za úkol přerušit činnost, která je normálně povolena (štěně nám stále něco bere a chce aportovat, ale my teď nechceme ...)

2.   Přivolání.
Druhým základním pilířem je přivolání.
Kdo nemá přivolání, nemá psa. Dokonalé přivolání může vašemu psu zachránit život a vás ušetřit mnohých problémů.
Nacvičujeme nejprve doma ve známém prostředí v klidu, pak přidáváme rušivé vlivy, přejdeme na zahradu a nakonec ven. Od začátku doporučuji používat píšťalku. Pro přivolání slouží jako signál dva krátké hvizdy, nebo povel KE MNĚ. 
Použití píšťalky má v sobě mnoho výhod. Tak například vaše okolí se z hvizdu nedozví jméno vašeho neposluchy, píšťalka je slyšitelná na velkou vzdálenost i v obtížných povětrnostních podmínkách při silném protivětru, dokáže u pejska přehlušit rušivé vlivy více, než povel, ....
Nejprve lákáme štěně k sobě na pamlsky, za příchod je zpočátku vždy odměníme.
Až víme, že štěně má cvik KE MNĚ zvládnutý a rozumí, co se po něm chce, ale nepřijde na přivolání (má na práci něco zajímavějšího), zůstaneme naprosto v klidu, pro štěně si pomalu beze slova přijdeme, klidně uchopíme za kůži na hřbetu a odneseme na místo, ze kterého jsme jej přivolali. Tam jej postavíme a pochválíme, že tak je to správně, tak hezky přišlo. Uvidíte, že po několikerém opakování tohoto "cviku" zjistí, že přijít po vlastních je lepší.

3.  Aport.
Výuka výhradně hravou metodou. Se štěnětem si s aportem trochu pohrajeme, pak jej odhodíme, štěně určitě bude odhozený aport pronásledovat. Pokusíme se jej přilákat zpět. Až se nám to povede, pohrajeme si s ním a aport znovu odhodíme. 
Štěně záhy pochopí, že k tomu, aby si s vámi mohlo hrát, musí s aportem přiběhnout.
Tento hravý aport je 100% spolehlivý do puberty, pak se může stát, že pes začně dávat před běháním za aportem víc přednost pachovým vzkazům hárajících fen. Ale o tom jindy. 

4.  Vymezení a udržení vedoucího postavení vůči svému svěřenci.
K tomu úvodem - pes je smečkový tvor a je geneticky vybaven přizpůsobivosti životu ve smečce se vším, co tato role obnáší. Umí si vydobýt vůdčí postavení i ve smečce lidské, kdy je to on, kdo vše řídí, ale věřte, že tuto roli hrát neumí a není v ní šťasten. 
Je mnohem spokojenější, když jeho majitel je mu současně i jeho vůdcem. To mu zabezpečuje pocit sociální jistoty a v této roli se cítí být bezpečný.
To zejména znamená, že od prvních okamžiků se musíte ke svému svěřenci vy sami chovat jako vůdci a on vás pak bude jako vůdce zcela přirozeně respektovat. 
Vůdčí úlohu nezískáte tím, že jej občas seřežete, ale svým každodenním jednáním a vystupováním, které se bude vůči vašemu svěřenci řídit zcela přesnými a neměnnými pravidly. A jedná se drobnosti, které však vytvoří celkovou skládanku:
 -  budete u cviků, které zvládá, dodržovat zásadu jednoho povelu, se psem o splnění povelu nediskutujte
 -  nedovolte mu na vycházce při chůzi u nohy napínat vodítko - neustálé cukání vodítkem je vpodstatě setrvalá diskuze na 
    téma, kdo je šéf
 -  nedovolíte mu, aby svým chováním obtěžovalo své okolí (skákání na kolemjdoucí, ...)
 -  nedovolíte mu, aby okusovalo a ničilo vaše věci (zařízení bytu, hrabání děr na zahradě, ...)
 -  jdete první do dveří, 
 -  první jíte, 
 -  vy začínáte hru a vy ji také povelem končíte, 
 -  jste to vy, kdo určuje směr vycházky (můžete jej záměrně měnit, nebojte, štěně je vybaveno pudem následování vůdce), 
 -  musí strpět, abyste mu dali ruku do misky se žrádlem, 
 -  dbáte, aby byla důsledně dodržována vámi stanovená pravidla
 -  pes poslechne na první povel, když ne, musíte to řešit: (docvičit cvik doma, učinit na psa nátlak ...  - podle situace). Uvě-
    domte si, že gesto, cuknutí vodítkem, to vše jsou povely, opakované bezvýsledné cukání vodítkem nikam nevede    
 -  pes vás nesmí k ničemu nutit
 -  při příchodu se nejprve svléknete a přivítáte se s ostatními členy domácnosti (výše postavení) a pak teprve se psem
 -  povel trvá a je plněn tak dlouho, dokud jej nezrušíte (zůstaň,  ..... ) 

Ostatními posluštnostními cviky jako sedni, lehni , .... se nebudeme zabývat, jsou popsány v desítkách jiných publikací.